Prvním dosazeným knězem řádu byl Matěj a to v r. 1403. Brzy po jeho nástupu došlo k násilnému vyhnání dosavadním farářem Michkem z Čechovic, který s několika ozbrojenci obsadil faru, Matěje vyhnal a když po zásahu biskupově opouštěl faru sebral z kostela kalichy, monstranci a částku 400 zlatých. Spory a žaloby se táhly až do r. 1411, kdy byl Svatým stolcem Michek potrestán a spor vyřešen ve prospěch augustiniánů.
V té době farnost tvořily Nezamyslice, Mořice, Těšice, Víceměřice a od r. 1614 i Dřevnovice. Rozporuplná je ovšem informace o Mořicích, protože v Zemských deskách je uváděna v Mořicích fara v r. 1384 a 1437. Peřinka dokonce uvádí: „Jisto je, že od r. 1381 tu fara byla a r. 1614 zanikla.“
Z let husitských nepokojů nejsou žádné písemné zprávy. Můžeme však téměř s jistotou tvrdit, že loupení, přepady a vypalování vesnic byly běžné i ve zdejším kraji, o čemž svědčí záznamy o řádění ozbrojenců Havela Drasticha z Kojetína a to hlavně v r. 1429, kdy obléhal Vyškov a přitom zpustošil celé okolí.
Posloupnost řádových kněží byla přerušena na krátkou dobu také kolem r. 1560, kdy na zdejší faře sloužil kněz Blažej. Nevíme, co vyváděl, ale neposlechl ani probošta, ba ani biskupa. Byl tedy z úřadu odvolán a na jeho místo dosadil biskup kněze Jiříka. Tento „světský“ kněz tu sloužil tři roky. Po něm opět přišel řádový bratr Goldenmund. Ten tu prožíval kruté chvíle. Hospodářsky zbědovaný klášter mu neplatil smluvenou mzdu, víceměřští mu odpírali desátky a nic nedostával ani Dřevnovic. Marně žaloval, marně se dožadoval. Snad toto bylo hlavní příčinou, že od r. 1581 není o nezamyslické faře žádná zmínka. Je tedy pravděpodobně bez kněze. Teprve v r. 1619 je připomínán nějaký Jiří Brenner.
V následujícím roce je k naší farnosti přifařena i farnost Vrchoslavice. Nevíme však dokdy toto sloučení trvalo. Stejně tak si nedovedeme vysvětlit, proč v r. 1641 opouští farář nezamyslickou faru a stejně jako jeho následníci jí administruje z Tištína. Ve farní kronice Tištína je zmínka, že k tomu snad došlo pro nedostatek kněží. Tento stav trval až do r. 1670.
V r. 1662 zachvátil Nezamyslice velký požár, při němž shořela střecha kostela i přilehlá fara. To bylo v době, kdy jí z Tištína administroval s největší pravděpodobností P. Augustin Jiří Karásek. Bývalý nezamyslický farář P. Baltazar Arnošt Korus, v té době již probošt kanovníků sv. Augustýna, věnoval na prosbu nezamyslických radních pozemek pustého gruntu na stavbu nové fary. K tomu však došlo až za faráře Josefa Lichnovského z Příbora, který se v r. 1697 rozhodl pro přestavbu dosavadního malého farního kostelíka. Vznikl tak nynější farní chrám sv. Václava, u kterého se předpokládá, že byl postaven podle návrhu známého stavitele Giovanni Pietro Tencally. Slavnostně vysvěcen byl v neděli 2. října 1701 pomocným olomouckým biskupem Ferdinandem Schröffelem ze Schröffenheimu. Fara do dnešní podoby byla přestavěna v r. 1788.
Když pauláni z Vranova získali Mořice a postavili zámek, usilovali i o vlastní kapli. I když v osadě už jedna kaple byla, postavená na hřbitově v r. 1696 a sv. Floriánovi, postavili před zámkem v r. 1728 novou barokní kapli. Tu kardinál Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu vysvětil jako kostel zasvěcený sv. Martinovi. Po zrušení řádu Paulánů v r. 1784 Josefem II. měl být nový nádherný kostel podle císařského nařízení zbořena. Na naléhání mořických občanů bylo nakonec rozhodnuto nový kostel zachovat a zbořit starou hřbitovní kapli. Kostel byl následně převeden do majetku obce. V době působení paulánů patřily Mořice pod farnost Tištín, v r. 1785 byly přifařeny k Nezamyslicím. Od roku 1814 byl v Mořicích ustanovován tzv. zámecký kaplan. Do této funkce byli většinou jmenováni faráři ve výslužbě, kteří zde dožívali a jsou pochováni na místním hřbitově.
Až do r. 1810 byl hřbitov kolem farního kostela, kde byli pohřbíváni farníci z Nezamyslic, Těšic, Dřevnovic a z Víceměřic. V uvedeném roce byl založen nový hřbitov „Na Nivkách.“ Mořice měly svůj vlastní hřbitov, u jehož zdi se dodnes nachází zachovalý smírčí kříž, lidově řečený „baba“, starý nejméně 400 - 500 let. Víceměřice si založily svůj vlastní hřbitov až v r. 1924 a to zásluhou Československé církve husitské, která měla v r. 1920 v obci největší zastoupení. V Dřevnovicích se v polní trati „Hláska“ nachází unikátní „cholerový hřbitov“, který byl používán k pohřbívání obětí epidemie cholery v letech 1831 a 1832. Na tomto místě byl později vztyčen pamětní kříž a kolem něj, na náklady obce, zřízeno pietní místo.
Farnost je bohatá i na malé sakrální stavby, především kříže. Každá obec má svou kapli, ve které se alespoň jednou měsíčně slouží mše sv. Jsou tu i Boží muka a sochy světců. O všechny tyto objekty vzorně pečují obecní úřady.
Zpracoval Mgr. Bohumil Outrata
